Opravdová džungle!

Den 3

Ráno jsme vstali, dali si něco jako snídani a už už jsme se byli na cestě na náš autobus, kterým jsme měli jet. Sedli jsme na jednu linku metra. Pak na druhou. A tak si sedíme a sedíme. A čekáme. A už je to divný. A víte co? Jezdili jsme ze zastávky A do zastávky D a zpátky, byla totiž nějaká výluka a my prostě jezdili sem a tam, než nám cvaklo, že asi musíme vystoupit.

A jediné, co nás uklidnilo, byl starý pán, který taky jezdil sem a tam, než přišel na to, že se přestupuje. Říkal, že jede na dostihy a že je málem nestihnul. 😊‘

Konečně jsme se po dlouhý cestě, kdy jsem myslela, že mi upadne zadek, dostali na místo. Po cestě se s námi přišel skamarádit jede starší pán, Němec (výjimečně neskutečně milej a skvělej pán, cestovatel), šedesát let, s tím že jede taky do džungle a jestli budeme sharovat taxi. Nechtěli jsme. Ale jak jsme vystoupili, viděli jsme, že jde ještě jeden starší pár Belgičanů s ním, přifařili jsme se k nim. Sharování nám moc nepomohlo, cena byla za osobu. Ale byla 150 riggitů, to se dalo.

Po cestě jsme se dozvěděli, že onen Německý dědula, jede přímo z Bornea, kde byl tři týdny v džungli a sledoval orangutany. A že sem jede již po čtvrté a strašně se mu tam líbí. Od páru jsme se dozvěděli, že jsou z Belgie a znají Brno!! Že tady dřív řešili pracovní věci, a dokonce každý zvlášť, než se poznali. Milé zjištění. Páč většinou nikdo neví, že existuje nějaká ČR, natož Brno.

Ubytovali jsme se ve stejném Homestay, jako nás Němčour. Vybral super ubytko, tak proč ne. A šli jsme na večeři, bylo už pozdě. Já zjistila, že jsou v džungli tarantule, takže jsem byla celá mimo a vystresovaná, protože tohle prostě nepřežiju!!! To je jasný.

Na večeři jsem si ale stejně dala burger a teda povím Vám, že byl fakt skvělej, na to že jsme byli na konci světa! Mňam!!! Ještě hezky limetkový džus a mohli jsme po tmě vyrazit zpátky na ubytko.

Zrovna ráno jsem viděla na instagramu storýčka, že na Tenerife jsou krásní bílí zajíčci, jak z Alenky. A to si tak jdeme z večeře, po tmě. A najednou co? No bílí králíčci! To Byla ale krása. Takhle v džungli si tady poskakujou a jí travičku. Nechápu. Ale jestli všechny tarantule budou vypadat jako tihle bílí králíčci, budu šťastná.

Den 4

Ráno jsme vstali, teda ráno, asi v deset. A vyrazili jsme na stejný místo, kde jsme večeřeli, na snídani. Mňam.

Když jsme se najedli, sbalili jsme si batůžky a vydali se vstříc lodičkám, aby nás převezly přes řeku do džungle. Lodička stála 2 riggity na osobu. Jinak se tam ani nedá dostat.

Na druhé straně jsme si vyřídili permice, 1 riggit za vstup na osobu a 5 riggitů za jeden foťák či smartphone. Taky jsme si koupili vstupenky na conopywalk, která je tu proslulá, ta stála 5 riggitů na osobu. Celkem nás tedy vstup vyšel na 22 riggitů, to bylo skoro zadarmo. 😊
Jo a permanentky Vám platí po celou dobu, co tam budete. Chcete tam být den? Zaplatíte třeba 22 riggitů, jako my. Chcete tam být dva dny? 22 riggitů. Chcete tam být týden? 22 riggitů. Prostě tak.
A vyrazili jsme. A do jaké že to vlastně džungle?

Národní park Taman Negara (což je vtipný, protože Taman Negara v malajštině znamená národní park, takže národní park národní park). Rozkládá se na teritoriu tří sultanátů ve federaci Malajsie na malajském poloostrově. Je to největší a nejstarší národní park v Malajsii. Zdejší tropický prales je považován za nejstarší na světě. Můžete zde vidět slona, tygra, levharta, medvěda, gaura, makaka, sambara či tapíra. Je tady asi 250 druhů ptáku, což bych popsala jako – viděli jsme milion ptáčků! A taky jsme viděli milion opiček a bambilion motýlků! A ti teda byli!
Strašně jsem se bála, že uvidím taky pavouky a tarantule. A sice teda jo, viděla jsem něco, co bylo větší než náš pokoutník, ale pro malajský lid by to asi nestálo ani za řeč. Ale tarantule jsem naštěstí neviděla žádný. Děkuju bohu!!!

Relativně všude vedou dřevěný chodníčky a schody. Sem tam musíte sejít z cesty, je to o tom, kam jdete. Vyznačeno je to tu taky hezky, ale offline mapy k zahození nejsou nikdy. Pozor na to, i v Malajsii platí pravidlo map – co vidíš jako dálnici, může být polňačka. Co vidíš jako polňačku, může být dálnicí. A někdy cesty na mapě ve skutečnosti neexistují anebo taky naopak. 😊

Radši nesahejte na žádný stromy, keře, liány a nic. Můžete se hezky popíchat, poranit anebo si přivodit i nějakou tu vyrážku, a ne zrovna hezkou. Buďte tišší, mějte hodně, ale opravdu hodně vody. Určitě zavřené boty a dlouhé kalhoty. Jsou tu taky pijavice a docela dost plazů.

Velká zvířata uvidíte jen na safari, nočním safari. To je tak, že jdete celý den džunglí, tam pak přespíte v kempu v sítích ve stromech a pak jdete druhý den zpátky. V noci pak pozorujete šelmy a jiné krasavce.

Já noční safari odmítla z důvodu tarantulí, protože moje smrt.

Ale i tak jsme si to dost užili, i když jsem si přála potkat tygra ve volný přírodě a ve finále jsem viděla prd. Džungle byla přenádherná, zachovalá a prostě… Prostě to musíte vidět!!

Ještě jsme si prošli Canopy Walk. To byl taky zážitek. Normálně v korunách stromů mosty, ok. To je pohoda. Ale jak byly připevněný. To prostě jen takový uzlíček. To musíte vidět. 😊 Byla jsem po… až za ušima, ale bylo to krásný, výhledy, kolem sebe jsem měla hodně ptáků. Krásna.

Pak jsme si ještě vyšli na nejvyšší vrchol parku, kde sice cesta byla tak hustá, protože bylo asi milion stupňů, do toho deštný prales, takže vlhko a hodně vlhkej vzduch, sluníčko a asi miliarda schodů a kopec, jako kráva. No vylezli jsme to, sice jsme málem vypustili duši, ale dali jsme to. A výhledy za to stály, byly tak neskutečně nádherný, na celou džungli a v dáli krásný kopce a hory! Paráda!!

Po cestě zpátky jsme to ještě vzali kolem řeky, kde jsme se chtěli pokochat prostředím. Řeka byla špinavá, od bláta, ale jak jinak by měla vypadat, když je to deštnej prales, kde je furt mokro či prší, a ještě takhle v období dešťů. Stejně to bylo krásný, jak z nějakýho dokumentu.

Už po cestě na horu jsme potkali našeho Němčoura, ale pak i tady u řeky. Tak jsme se s ním chvíli zakecali a pak se společně vydali směrem zpět. A jak jinak, vybrali jsme si super cestu. Zase.

Když jsme se vrátili, šli jsme ještě pořešit náš další přesun a pak jsme se vydali na večeři. Nebo spíš odpolední svačinu, pozdní, hodně pozdní. Pak jsme si odpočinuli na ubytování, dali si sprchu a vyrazili na tu ofiko večeři. Mňam, jak jinak než ten skvělej burger. A pak? Pak už se šlo spát. Abychom byli připravení na ten zítřejší přesun a další zážitky.